Dobrý den.
Dnes bychom vám rádi vyprávěli příběh, který se opravdu stal.
Bude to příběh o naší zážitky a průšvihy nabité cestě na této škole až do
nynější chvíle.
Psal se rok 2009 a my jsme jako nesourodá parta právě nastoupili
do 1. třídy.
Jako čerstvých, očekáváním naplněných prvňáčků se nás ujala
p.uč. Krásná, která nás naučila číst, psát a počítat a ukázala nám, že to může
být také pořádná dřina.
I když se nám po tehdejší dřině teď docela stýská.
Léta plynula a z nás se najednou stala 3.B. Nutno podotknout, že
na přízvisko B jsme byli vždy náležitě hrdí, nebo jsme si aspoň mysleli, že
náležitě.
V témže roce nás opustila spolužačka Dorka Žďárová, počet nám
ale vyrovnala Klára Palánová, která k nám přestoupila z Osíka.
Ve 4. třídě nás začala učit nová a mladá p.uč. Watrobová. Někdy
to pro ni asi museli být opravdu zkoušky trpělivosti, ale přesto doufáme, že
p.uč. na nás, jako na svojí vůbec první třídu vzpomíná v dobrém, stejně jako my
na ni.
Matematiku a výtvarku nás jako tehdejší čtvťáky a pak i páťáky
učila trpělivá a hodná paní Sedliská.
A o něco moudřejší v oblasti počítačové techniky, jsme byli díky
p.uč. Jiráčkové, která si také v šestce vzala na starost tělocvik holek.
Na konci páté třídy, po absolvování turistického kurzu se naše
stavy zásadně změnily. Opustila nás totiž Anežka Rejmanová, Honza Sadílek a
Matyáš Jůza.
A čekal nás druhý stupeň.
Dočkali jsme se ale nových spolužáků, byli jimi a jen jedna
pořád je - tedy Aneta Honzálková, Eliška Zunková, Tereza Kopecká a Lukáš
Zamazal.
Poslední dva jmenovaní to s námi vydrželi pouze rok, a Eliška
odešla v 1. pololetí devítky. Čímž z nás udělala třídu o pouhých třinácti
lidech, tedy nejmenší na této škole. I když i to bylo občas trochu moc.
S druhým stupněm přicházeli ruku v ruce i noví učitelé.
Že je rodina základ státu se nám během rodinné výchovy v 6.
třídě snažila vysvětlit paní Švecová, která si nás také v devítce převzala k
výuce němčiny.
Přírodopisem nás na začátku 2. stupně provedla paní Jiránková,
ta nás také dostala na starost v sedmičce při hodinách němčiny, a v 8. třídě
výtvarky a prac. činností, kdy holky naučila vyšívat křížkovým stehem a kluky
zase připravit si řádnou a vydatnou svačinu.
V šestce jsme se s paní Leníčkovou v hodinách dějepisu podrobně
seznámili s evolucí člověka či historií starověkého Řecka nebo Říma.
I když historie hudby s paní Andrlovou byla vždy také fajn, my
spíše upřednostňovali zpěv. S p.uč. také od osmičky chodily holky v rámci
tělocviku pravidelně běhat do Bořkova.
V uměleckém směru jsme vůbec byli velice nadaní. Což může uznat
i pan Žák, který se o tom mohl přesvědčit v 7. třídě při hodinách výtvarky,
nebo v 6. třídě při fyzice, kdy sešity byly přesně tak barevné jak měly a
obrázek např. magnetického pole vždy řádně namalován.
V hodinách angličtiny si s námi často nevěděla rady p.uč. Hrubá,
které jsme ale vděční za obohacující znalosti nejen v oblasti angličtiny, ale
také v oblasti starých rockových a popových písní, nebo také za často nevyužité
druhé šance v testech.
Vděční jsme také paní Fialové, která nás učila matematiku, v
devítce i chemii a vštípila nám do hlav, že zapomenutí zlomkového kufru na
nástupišti může mít přímo nedozírné následky, nebo že jabka a hrušky dohromady
většinou fungovat nebudou a vzniklé "jabkohrušky" jsou spíše jen
mutační omyl.
Zeměpis, od 7. třídy také dějepis a také to, že než dám najevo
svůj názor, čili promluvím, musím se nejprve přihlásit se nás s obdivuhodnou
vytrvalostí snažila naučit p.uč. Leischnerová.
Českého jazyka a občanky se ujal pan Adamský, který nám
důvěřoval v mnoha ohledech, z nichž bychom měli zmínit organizaci sběrových či
sportovních akcí, i když moc dobře věděl, že nic neumíme a umět nebudeme, za
což mu patří náš dík.
Chemii a tedy i nekonečné množství chemických značek nás v 8.
třídě snad úspěšně naučila p.uč. Kapounová, která to s námi zvládla i během
výtvarky v devítce. A hlavně s námi zvládala všechny výlety už od šesté třídy,
na kterých si pro nás vždy připravila pestrý program hlavně v podobě her.
Pana ředitele Lněničku, kterému neustále volá ministerstvo, jsme
vyfasovali v 7. a 9. třídě na hodiny přírodopisu, kterými nás provázel se svými
hláškami jako "polož psadlo" "nedělej" nebo "co sto
let, tisíc let, a co tisíc let, milion let!"
V 8. třídě se výuky našeho velice oblíbeného cizího jazyka,
totiž němčiny, velmi zábavně chopil pan Soukup, který s námi absolvoval i
nezapomenutelný výlet do německého Legolandu.
O biologii a anatomii člověka jsme se ledacos dozvěděli v 8.
třídě od pana Brůny, který nás také v hodinách tělocviku rád proháněl po hřišti
především při týmových hrách, a který v devítce neváhal kluky trochu manuálně
zapojit při prac. činnostech.
Náš největší dík však patří panu Fliedrovi, který byl hlavně náš
třídní. Ale během let nás učil třeba tělocvik, informatiku nebo fyziku. Neměl
to s námi vždy zrovna lehké. I když to ani my sním. Protože jak všichni víme, i
když se kytky samy možná nezalijou, ta třídnice se vždycky nějak schovávala
naschvál… Přesto, ale příjemných a úsměvných vzpomínek třeba z lyžařského
výcviku nebo z výborných výletů, které nám pan učitel vždy ochotně zařídil,
máme opravdu hodně. Za což mu velice děkujeme.
No a tímto naše vyprávění končí. Je rok 2018 a my tu stojíme
jako 9.B. tedy už jako opravdoví a právoplatní mazáci. A jako jedna z nejvíce
diskutovaných tříd vůbec. Nebyli jsme v tom vždy zrovna nevinně, ale své
pověsti jsme se nikdy dostát nesnažili.
Ale na této škole už nás čeká pouze jeden den. A tak i přeze
všechno doufáme, že se vám po nás bude alespoň trochu stýskat, a že na nás jen
tak snadno nezapomenete. Stejně jako my.
Jsme moc vděční, že jste s námi měli povětšinou všichni takovou
trpělivost a protáhli nás až sem.
Děkujeme.
